DETEKTORY A ZÁKONY
V pozdních odpoledních hodinách dne 22. 5. t. r. proběhlo oficiální setkání členů Klubu hledačů historie se zástupci archeologických pracovišť působících na Českolipsku, Mnichovohradišťsku a Mladoboleslavsku – archeology Petrem Jenčem z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě a Filipem Krásným z Muzea Mladoboleslavska. Hlavním posláním besedy bylo seznámit zúčastněné s některými zákonnými problémy, které s sebou koníček vyhledávání novodobých militárií může v praxi přinést (a nezřídka nevědomky také přináší). Součástí povídání bylo i komentované shrnutí některých ustanovení obsažených v zákonech č. 20/87 Sb. o státní památkové péči a č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Doporučeny byly postupy, kterými by se měli uživatelé detektoru řídit, diskutována byla případná budoucí spolupráce občanského sdružení KHH na archeologických výzkumech obou institucí.
DETEKTOR A ZÁKONY
1) ARCHEOLOGIE
- Archeologický výzkum může provádět pouze Archeologický ústav nebo organizace oprávněné k provádění archeologických výzkumů – např. muzea, vysoké školy… Oprávněné organizace mají jasně vymezenou územní působnost. Řada muzejních archeologických pracovišť využívá pomoci studentů a dobrovolných pracovníků při archeologických výzkumech.
- Movitými archeologickými nálezy rozumíme veškeré pozůstatky lidské činnosti od nejstarších období do novověku (včetně), které byly učiněny při archeologickém výzkumu nebo nalezeny jiným způsobem v zemi, pod vodou, popřípadě na povrchu (přemístění v důsledku eroze, orby atp.). Za archeologický nález jsou některými odborníky pokládány i předměty z období 1. nebo 2. světové války, v obecnějším povědomí jsou jimi artefakty starší 100-200 let. Vlastníkem movitých archeol. nálezů je kraj, stát nebo obec. Nálezy jsou ukládány výhradně do muzeí (jinou možnost zákon o státní památkové péči ani nepřipouští), kde jsou zaevidovány (následně i zapsány do centrální evidence ministerstva kultury), ošetřeny a ze zákona o ochraně sbírek muzejní povahy dle potřeb zpřístupněny pro studijní účely či za účelem bádání. Kvalitní odborná péče o nálezy je nejen deklarována zákonem (a sledována kontrolními orgány), ale ve všech muzeích obsazených archeologem je již dlouhá léta samozřejmostí. Významnější archeologické nálezy bývají obvykle vystavovány v expozici, kde osoba náhodného nálezce může být na přání zveřejněna. Iniciály nálezce jsou spolu s mimořádně důležitými nálezovými okolnostmi (zadokumentovanými přivolaným archeologem, event. zprostředkované nálezcem) základem pro odborné zhodnocení nálezu a jeho následnou publikaci v odborné literatuře. Mnozí archeologové rádi jmenovitě oceňují odevzdané nálezy uvědomělých občanů na svých přednáškách nebo v tisku. Pouze zaevidovaný a odborně zhodnocený nález může posloužit odborníkům i široké veřejnosti a zároveň zůstane zachován příštím generacím!
- Každý náhodný archeologický nález musí být dle zák. č. 20/87 Sb. o státní památkové péči nálezcem oznámen nejbližšímu muzeu nebo Archeologickému ústavu AV ČR v Praze nebo Brně (doporučujeme vždy upřednostnit muzeum v bývalém okresním městě). Nález i naleziště musí být ponechány beze změny a chráněny před poškozením nebo zcizením do prohlídky archeologem, a to minimálně po dobu 5 pracovních dnů po učinění oznámení. Nálezce movitého archeol. nálezu má nárok na odměnu. Ve zvlášť odůvodněných případech může muzeum sbírkový předmět odkoupit. Zatajení / neoznámení nálezu je přestupkem, úmyslné poškození nálezu nebo jeho prodej může být právně kvalifikován i jako trestný čin.
- Vůbec nejčastějším archeologickým nálezem jsou střepy keramických nádob, v místech starých sídlišť hrudky vypálené mazaniny, vzácnější jsou nálezy pravěké kamenné industrie nebo předměty z kovů. Z kovových nálezů je třeba zmínit železné podkovy, různé nářadí (v pískovcových terénech např. klíny a špičáky užívané při lámání stavebního kamene), středověké a raně novověké mince, též třmeny, méně železné šipky a čtyřboké hroty s tulejkou, vzácná je pravěká bronzová industrie. Předměty z drahých kovů jsou v archeologii naprostou výjimečností. Nespoléhejte na vlastní schopnosti a nechte nalezený předmět posoudit archeologem!
- Zákon o státní památkové péči nezná pojem „archeologická lokalita“, ale používá širší označení „území s archeologickými nálezy“. Provádění neoprávněných výkopů na území s archeologickými nálezy může přinést nejen nenávratné znehodnocení archeologických situací bez odborné dokumentace, ale navíc i vysokou pokutu pro pachatele. Územím s archeologickými nálezy jsou kromě pravěkých a raně středověkých hradišť, tvrzišť a zřícenin hradů, mohylových pohřebišť, také intravilány obcí (města i vesnice mají svou historii), místa historických vojenských střetů (např. bojiště z období sedmileté války), dále veškeré v terénu dobře identifikovatelné historické antropogenní útvary (valy, staré hornické dobývky, rýžovnické sejpy, zanesené náhony již neexistujících mlýnů, úvozy zaniklých cest atp.). Většina známých archeologických lokalit byla zanesena do Státního archeologického seznamu, který pro území ČR vytvořil a aktualizuje Národní památkový ústav – ústřední pracoviště v Praze. Seznam je kromě pracovišť NPÚ rovněž přístupný na krajských úřadech a správně by jej měly užívat i památkové odbory obcí s rozšířenou působností.
2) OCHRANA PŘÍRODY
- Zvláště chráněná území přírody a krajiny dělíme na velkoplošná – chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národní parky (NP) a maloplošná – přírodní památky (PP), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a národní přírodní rezervace (NPR). Hranice(!) zvláště chráněných území jsou v terénu označeny při vstupech do území zelenou smaltovanou tabulí se státním znakem. Hranice maloplošných chráněných území a 1. zón NP jsou navíc v terénu vyznačeny horizontálními červenými pruhy (pomůcka: „dívám-li se na strom se dvěma červenými pruhy, nacházím se vně zvláště chráněného území, vidím-li jeden červený pruh, nacházím se uvnitř chráněného území“). Narušování terénu zvláště chráněných území při detektorové prospekci bez souhlasu orgánu ochrany přírody (v případě velkoplošných chráněných území Správa CHKO nebo Správa NP), může být posuzováno jako pozměňování dochovaného stavu přírody – velmi rizikové jsou například cenné botanické lokality.
- Na území 1. zón NP a v NPR je ze zákona o ochraně přírody a krajiny zakázáno vstupovat mimo značené cesty, pohyb návštěvníků však může být omezen i na území CHKO či v PR (upraveno v bližších ochranných podmínkách jednotlivých chráněných území).
- Orgány státní ochrany přírody jsou v případě zvláště chráněných území: krajské úřady (mimo NP a CHKO), správy NP a CHKO, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo obrany (vojenské újezdy).
- Ve zvláště chráněných územích se návštěvník často setkává se stráží ochrany přírody. Strážce přírody má status veřejného činitele, jeho posláním je kontrolovat dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny. Strážci jsou oprávněni zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody, ukládat a vybírat blokové pokuty, vstupovat v nezbytných případech na cizí pozemky, zadržet ke zjištění totožnosti osobu porušující právní předpisy o ochraně přírody a krajiny a odevzdat ji orgánu Policie ČR, požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie ČR, popř. obecní policie, v případě nutnosti dočasně pozastavit rušivou činnost, při které dochází k porušování předpisů o ochraně přírody a krajiny.
- Jeskyně a skalní převisy poskytují výjimečný životní prostor řadě živočišným i rostlinným druhům (vázaných právě na specifické prostředí skalních dutin); většinou jde o druhy chráněné nebo dokonce kriticky ohrožené (křižák temnostní, netopýr vrápenec malý, velmi drobná kapradina vláskatec tajemný ad.). Vzhledem k mimořádným konzervačním podmínkám představují skalní dutiny cenné paleontologické lokality (fragmenty zuhelnatělých dřev, semena, zvířecí kosti a jejich zlomky, miniaturní schránky suchozemských měkkýšů, rostlinné pyly), dokládající vývoj přírodního prostředí nejčastěji od sklonku poslední doby ledové po současnost. Vědecky hodnotné informace se nacházejí již mělce pod povrchem, jakýkoli nepovolený zásah mívá často plenivý dopad. Více než 90% prostornějších jeskyní a převisů jsou místy s archeologickými nálezy ve smyslu zák. o státní památkové péči. Na počátku 21. století je již samozřejmostí pečlivě vedený interdisciplinární archeologicko-přírodovědný výzkum paleoekologického charakteru; k výzkumu nezpevněných uloženin jeskyní a převisu musí každá organizace žádat o zvláštní souhlas orgán ochrany přírody, který stanovuje podmínky, za kterých může být průzkum nebo výzkum proveden. Jeskyně, tzv. přechodné tvary (skalní převisy) a povrchové jevy, které jsou s jeskyněmi v přímé příčinné souvislosti (závrty, ponory, vývěry) jsou totiž chráněny dle § 10 zák. č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, bez rozdílu zdali se nacházejí ve zvláště chráněném území či nikoliv. Skalní dutiny jsou ze zákona chráněny jako celek, tzn. včetně jejich výplní a výzdoby. Narušování „jeskynních“ uloženin bývá posuzováno jako vážné přestoupení zák. o ochraně přírody a krajiny a je trestáno vysokými pokutami pro jednotlivce i organizace!
Text vznikl ve spolupráci s pracovištěm archeologie a speleoantropologie Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.